Božské ctnosti (nazývají se „Božské“, protože je máme od Boha, k Bohu nás vedou a s Bohem spojují) – víra, naděje a láska - jsou nám vlité (již křtem,..), ale my se musíme rozhodnout odpovědět na Boží víru, naději a lásku vůči nám a hodit kotvu. (...)
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. ...beze mne nemůžete dělat nic.“ (Jan 15,5)
Křesťan je ten, kdo věří v boha,
doufá, že všechno dostane od Něho
a chce ho milovat celým svým srdcem a milovat také svého bližního.
Pokud naděje pohasíná, láska chladne.
Svět bez naděje se rychle stává světem bez lásky.
Avšak naděje sama potřebuje víru, jejímž je výrazem.
Avšak největší je láska... (1.kor 13)
Hříchem je narušená:
- schopnost poznávat Boha (víra)
- schopnost po Bohu toužit (naděje)
- schopnost Boha milovat (láska)
Gilberth Keith Chesterton:
„Láska znamená, že se odpouští, co je neodpustitelné, jinak to vůbec není ctnost.
Naděje znamená doufat, když jsou věci beznadějné, nebo to vůbec není ctnost.
A víra znamená uvěřit neuvěřitelnému, jinak to není žádná ctnost.“
Naděje je schopnost být dobré mysli v okolnostech, o nichž víme, že jsou zoufalé. Je pravda, že existuje stav mysli, který má co dělat se slibnými vyhlídkami a ránem; ale to není ctnost naděje. Ctnost naděje existuje jen při zemětřesení a zatmění.
Je pravda, že existuje věc všeobecně nazývaná láskou, jež znamená lásku prokazovanou chudákům, kteří si ji zaslouží; ale dobročinná láska k lidem, kteří si ji zaslouží, vůbec není láska, nýbrž spravedlnost. Lásku potřebují právě lidé, kteří si ji nezasluhují, a tento ideál buď vůbec neexistuje, nebo existuje zcela pro ně.
Z praktického hlediska potřebujeme doufajícího člověka právě v beznadějné chvíli, a ta ctnost buď vůbec neexistuje, nebo existuje právě v takové chvíli. Právě ve chvíli, kdy naděje přestane být rozumná, začne být užitečná.
/Z knihy Kotva naděje od Kateřiny Lachmanové
http://www.kna.cz/ctenarsky-koutek/gilbert-keith-chesterton-1936-o-vire-nadeji-a-lasce.html/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.